Když školáci z Jeřic vyjedou do Prahy
Návštěva našeho hlavního města bývá pravidelně součástí školního plánu.
Ta letošní byla podmíněna šikovností kameníků našeho kraje, kteří se podílejí na opravě Národního divadla. A právě tam působícímu tatínkovi sourozenců Holišových děkujeme za exkurzi, která by se nám jinak nepodařila. Vidět Národní divadlo od sklepa – se základními kameny z českých i světových luhů a hájů – až po trigy skoro na střeše, to všechno jsme zvládli. Viděli jsme prezidentskou lóži i nejvyšší sedadla skoro pod stropem. Víme už, jak se vymění prasklá žárovka v tom obrovském lustru, proč je nad jevištěm nápis Národ sobě a kolik je tam opon.
Z Národního divadla jsme zamířili na Staroměstské náměstí – orloj a apoštolové – a hromady turistů všude kolem. Děti si všimly, že Jan Hus pražský a ten hořický jsou si opravdu podobní. Sochař Ladislav Šaloun nejdříve potrénoval v Hořicích a pak načisto hurá do Prahy.
Prošli jsme se po Karlově mostě, ukázali si potok Čertovka, kde vznikl populární seriál s chobotničkami. Vyfotografovali jsme se se svatým Václavem zepředu i pod ocasem. Počasí nám přálo, a tak došlo i na nanuka. Když byly snědeny svačiny od maminek, museli jsme zase na vlak, který nás dovezl domů, do Jeřic.
Plni zážitků jsme se vrátili zpět a shodli se na tom, že Praha je krásná, ale klid Jeřic je k nezaplacení. Takže za rok, Praho, ahoj.